Vývoj a historie plemene

Chceme-li se zajímat o původ tollera, je dobrý si něco říci o geografii Nového Skotska a o lidech, kteří tollera vyšlechtili. Geografie v oblasti Litlle River a Nového Skotska je velice rozmanitá. Existuje zde řada malých jezer z nichž některé jsou ohraničeny jehličnany nebo loukami. Kolem se rozlévá Atlanský oceán, který v zátoce Fundy vyvolává neuvěřitelné přílivové vlny. Existují zde taky přílivové bažiny. Lidé, kteří vyšlechtili tollera byli zemědělci, rybáři obchodníci a lovci, žádní vážení měšťané či šlechta, která vyšlechtila tolik plemen v Anglii. Lidé kteří vyšlechtili tollera si nemohl dovolit držet a živit psa, který se specializoval pouze na jednu věc. Toller měl být všestranný a byl také tak využíván, v myslivosti, ale i při práci s ovcemi.

Jistě lákání vodního ptactva tzv. „tolling“ je stará anglická a skandinávská tradice a myšlenka vyšlechtit takového psa přišla jistě s imigranty, kteří se usadili v Novém Skotsku. Spíše než lákání ptactva do sítí bylo potřeba lákat ptactvo na dosah zbraní. To znamená, že mnoho kachen mohlo být zabito najednou, jelikož často se na lov scházelo více střelců. Takže toller měl na práci zapamatovat, najít a přinést všechny ptáky. Je možný, že ne všichni ptáci byli zabiti, ale jenom raněni, tím pádem se mohli dostat dost daleko od střelců a toller měl za povinnost je najít a přinést, čímž se vyžadovalo dlouhé hledání a slídění.

Do roku 1800 neexistují téměř žádné písemné záznamy o chovu tollerů. Ale z toho mála co existuje, se zdá, že toller byl už tou dobou známé a zavedené plemeno.Také neexistují žádné ověřené písemné záznamy o tom, jaké plemena byla použita při šlechtění tollera .

V době kdy bylo plemeno roku 1945 uznáno CKC existovali tři různé druhy tollerů, které v té době byli zaznamenány. Nazýváme je typem Collie, Lab a Spaniel.

 

Je pochopitelné, že lovec – chovatel šlechtil typ psa tak, aby vyhovoval podmínkám se kterými se při lovu nejčastěji setkával. Pro někoho, kdo lovil v Atlanském oceánu nebo v zálivu Fundy, bylo nutností vyšlechtit psa vyšší, silné kostry. Menší psi mohli být používání při lovu u rybníka, jezer a přílivových bažin.

I dnes se setkáváme s různými typy tollerů, ale už rozdíly nejsou natolik patrné jako v roce 1945. Je vcelku trpké že AKC bere v úvahu tyto varianty, protože je třeba usilovat o plemeno, které je snadno rozpoznatelné stejně tak jako je jedinečné.

Zajímavým aspektem vývoje tohoto plemene je, že se dlouhou dobu mluvilo o tom, že snad Zlatý retrívr mohl před uznáním pomoci stabilizovat plemeno díky přilití jeho krve. I když existují fyzické podobnosti jako je srst či barva srsti, jeho vlastnosti nemají nic, co by nesdílel s ostatními loveckými plemeny. Samozřejmě že temperament je u Tollera jedinečný. Pohyb a zadní úhlení končetin je podobný jako u Chesapeake Bay retrievera tak i u Zlatého retrievera. Když James Barker, pracující v ústavu genetických studií hledal marker gen pro PRA , myslel si, že by mohl spustit testy Tollerů spolu se Zlatýma retrievery. Zjistil však, že genom Tollerů je naprosto unikátní a odlišný, že to nebylo možné. Vyskytla se pouze hrstka Tollerů registrovaných v roce 1945 a přibližně stejný počet re-registrovaných jedinců zapsaných v 50-tých letech. Je známo, že všichni dnešní Tolleři jsou jejich potomci a to dokazuje, že neexistuje žádná krevní příměs od Zlatých retrieverů u Tollerů. Jde opravdu o unikátní kanadské plemeno, které bylo vyšlechtěno v Novém Skotsku a ne někde jinde.